Vytápění rodinného domu rekuperací nedoporučujeme

Novostavby tzv. pasivních domů mají povinně zabudovanou rekuperaci, tedy systém výměny vzduchu pro udržení zdravého klimatu uvnitř domu. Někteří projektanti navrhují využití systému rekuperace také k vytápění objektů. Vypadá to jako chytré a levné řešení 2v1. Ovšem pokud chcete ve svém novém domě žít zdravě a v tepelném komfortu, měli byste toto řešení raději konzultovat s odborníky.

Smyslem rekuperace je odvádění znehodnoceného vzduchu z objektu a přivádění čerstvého venkovního vzduchu.

V pasivních domech, které jsou prakticky vzduchotěsné, tak rekuperace zabraňuje vzniku plísní, alergií, zajišťuje stálý přístup čerstvého vzduchu ve dne i v noci, i když jsou okna zavřená. Pokud kvůli vytápění zvýšíme v rekuperačním systému rychlost proudění vzduchu a jeho teplotu, začne v místnostech vznikat průvan a horký vzduch se bude přepalovat. Zdravotní rizika se začnou výrazně zvyšovat.

Navíc při nucené výměně se na vzduch pohlíží jako na potravinu, jelikož ho dýcháme. Proto by neměl být nositelem energie.

Pojďme se podívat na problematiku konkrétně, a to na příkladu rodinného domu s podlahovou plochou 125 m², což je asi 350 m³:

Výměna vzduchu (hygienická) je 0,3-0,5 objemu/h, což představuje průtok vzduchu domem rychlostí cca 105-175 m³/h. Pokud bychom měli na vstupu tepelný výměník s teplotním spádem 30 °C (což už by bylo značně nekomfortní a neodpovídalo by to platným normám), navýší se teplota na vyústění rekuperace o teplotu vzduchu (24 °C) na výsledných 54 °C. Tím dostáváme k dispozici topný výkon 1134-1890 W. Vypočtené ztráty vašeho domu při -15 °C jsou 1000 W větráním (s rekuperací) a 2420 W prostupem stavebních konstrukcí, což je dohromady 3420 W. V tom případě 1890 W topného výkonu rekuperace kryje ztrátu jen z 55 %.

Při porovnání ztrát (3420 W) a výkonu topení (1890 W) je patrné, že větrací systém nemůže dodávat potřebné teplo na komfortní vytápění. Chybí nám 1530 W topného výkonu. Ale už tento odhad je nerealistický v souvislosti s velkým tepelným spádem na tepelném výměníku rekuperační jednotky (30 °C). Ideální tepelný spád ohřívaného vzduchu je 8 °C.

V domě s naprosto minimální tepelnou ztrátou (pasivní stavba s nejvyšší možnou úrovní energetické soběstačnosti) asi rekuperací vytápět lze. Ovšem před realizací se raději ještě poraďte s odbornou firmou, zda je to skutečně řešení ideální. Předejdete tak nejen zklamání z tepelného diskomfortu v novém domě, ale třeba i některým vleklým zdravotním obtížím.

Pasivní domy s nízkou tepelnou ztrátou trpí zejména v letních měsících, kdy se přehřívají.

Velké skleněné plochy bez vhodného zastínění a domácí zdroje tepla (spotřebiče) ohřívají domy tak, že je nezbytné řešit zejména jejich chlazení. Pokud jde o efektivitu systému, nejprogresivnější variantou pro vytápění, ohřev teplé vody a chlazení domu je v současnosti využití velkoplošného stropního systému ve spojení s tepelným čerpadlem. Stropní systém pracuje na podobném principu jako podlahové vytápění, ale je umístěn na stropě a zaklopen jen lehkou sádrokartonovou vrstvou, proto je nástup topení a chlazení velmi rychlý a efektivní. Žádné radiátory ani trubky v interiéru. A můžete ho rovnou spojit s rekuperací.

Hlavní předností stropního vytápění a chlazení je zabezpečení rovnoměrného rozložení teploty v místnosti.

Zatímco samotný strop má povrchovou teplotu 24 °C, teplota všech ploch pod ním (podlaha, stěny, nábytek) je 23 °C a teplota vzduchu v místnosti 22,5 °C (pozn. – měřeno v reálném domě a podloženo měřením akreditované nezávislé zkušebny). V letním období je pak povrchová teplota stropní konstrukce 22 °C a teplota vzduchu v místnosti 24 °C (v závislosti na venkovní teplotu). Tím zajistíme trvalý komfort vytápěného prostoru, a to jak teplotní, tak vlhkostní, neboť chlazení probíhá nad rosným bodem a tím nevysušuje vzduch. Nulové proudění vzduchu omezí průvan v místnostech.

V takovém prostředí se bude žít příjemně a zdravě každému členu rodiny. A proto svůj nový domov přece stavíte, ne?